Skillet – Rise / 2013

Uf, tak jak u téhle kapely začít? Upřímně, ač se snažím si každý měsíc najít nějakou novou kapelu, tak tahle partička mi docela unikala. Možná to bylo i záměrně, kdo ví. Každopádně jsem na ní narazila v rádiu a na první poslech mě zaujala. Takže jsem později hledala a pročítala, co to je zač, tahle parta z USA. Na scéně jsou od roku 1996, na kontě mají už 8 studiových alb a hrají melodický rock.

Když jsem poslouchala jejich poslední album vydané v roce 2013, nesoucí název "Rise", byla jsem v jednu chvíli překvapená a po chvilce docela otrávená.

Ačkoliv Skillet to umí pořádně rozbalit a jejich skladby mají hlavu a patu, nějak mi to nestačilo.

Když to vezmeme hned od začátku, tak otvírákem alba je stejnojmenná skladba: „Rise“. Nese se ve středně rychlém tempu a má chytlavou melodii, jednoduchý a opakující se refrén, takže po poslechu části skladby si už můžete zbytek prozpěvovat až do konce. O zpěv se tu střídá hlavní zpěvák, který zároveň hraje na baskytaru s doprovodnými vokály bubenice. Ke konci je přidán „sbor dětí“, které to celé uzavírají.

Za to další skladba vám rozproudí krev v žilách. Tady už Skillet přitvrdili a skladba je rázná, chytlavá a dobře zapamatovatelná. Ačkoliv kapela hodně používá opakující se refrény, v tomto případě to není na škodu, protože už se na ten refrén těšíte. Za skladbu „Sick Of It“ rozhodně palec nahoru!

„Good To Be Alive“ – máme tu relax! Asi jsme se moc vybouřili na předchozí písni. Je klidnější a začátek se nese jen ve zpěvu a klavíru. Taková na probuzení.

Po uklidňovačce tu máme zas další vzpruhu. Jedná se o „ Not Gonna Die“. Tuhle skladbu jsem si docela oblíbila, asi proto, že jsem jí slyšela v rádiu. Sice mi tam ze začátku vadil zpěv bubenice Jennifer, protože je chvilkama jak ukřičené dítě, ale k téhle písni to prostě nějak pasuje, je to asi jen o zvyku a o opakovaném poslechu a pak to je v pohodě. Jak říkám, oblíbila jsem si ji.

Zůstáváme na stejné vlně. Další rázná a melodická píseň, která vám utkví v hlavě „Circus For A Psycho“. Kytarové sólo vkusně vložené, nic tady nevybočuje. Příjemně strávených necelých 5 minut.

Jsme cca v polovině alba a rovnou říkám, že další skladby mě vůbec nějak nenadchly. Možná „American Noise“, ta zkouší navázat na chytlavé a rychlé písně „Sick Of It“ a „Not Gonna Die“, ale stále to prostě není to, co by vás zvedlo ze židle. Zbytek vás během poslechu začne nudit. Je to jedna pomalejší skladba vedle druhé. Já mám pomalejší ráda, ale tohle je na jednom albu příliš. Škoda, začátek zněl opravdu slibně. I přes tyto táhnoucí skladby album za poslech rozhodně stojí. Třeba se k němu za čas vrátím a přijdu mu na chuť o něco víc. Uvidíme.

Sestava: