EVERGREY – Hymns for the Broken / 2014

Představovat nějak blíže EVERGREY by bylo zřejmě nošením dříví do lesa. Tihle progresivní power metalisté a depresivní temnotáři jsou v našich končinách dostatečně zavedeným pojmem. „Hymns for the Broken“ je již jejich devátým albem. EVERGREY mají svoji laťku nastavenou již nějakou dobu v plus mínus podobné výšce a tak jejich fanoušek přesně ví, co může očekávat a že ho EVERGREY nezklamou.

O úvodní procitnutí z letargie se postará intro „The Awekening“. Následující „King of Errors“ je typickým příkladem singlové skladby - melodická skladba s hitovým refrénem. „A New Dawn“ je oproti skladbě předešlé na stupnici tvrdosti o pár stupínků výš. Melodický a snadno zapamatovatelný refrén je sice ke slyšení i zde, ale přidávají se tvrdé sekané riffy a dokonce i sbory. Povedlo se kytarové sólo. „Wake a Change“ je prostě pecka – úsměv. Dovolím si upozornit na naprosto skvělé klávesy. Tahle skladba však zaujme třeba i výtečným zpěvem. Nenápadně působí kytary, ale zejména pokud si pustíte EVERGREY ve sluchátkách, oceníte jejich propracovanost. Plynule navazující „Archaic Rage“ rozvíjí navozenou náladu, ovšem s opětovným přitvrzením. Nedá se říct, že by EVERGREY byli nějací přeborníci v rychlostních kláních. V kramflecích se cítí pevně především v pomalejších a středních tempech. Dostatek prostoru dostávají vzájemně se proplétající kytarové a klávesové linky, přičemž klávesy rozhodně nejsou jen nějaký doprovodný nástroj, ale tvoří s kytarami plnohodnotný tandem. Jejich výraznou roli hodnotím velmi kladně a jejich přínos k celkovému výrazu EVERGREY za velmi důležitý. Zmíním skladbu „Fire“, která má v sobě téměř thrash metalový náboj. Ovšem i tyhle tvrdší pasáže se zde střídají s pomalejšími atmosféricky znějícími plochami. S postupujícím časem, se nemůžu zbavit pocitu, že EVERGREY hrají v podstatě pořád to samé - úsměv. Jasně, tu a tam vyskočí třeba nějaké povedené kytarové sólo (např. titulní „Hymns for the Broken“) nebo jiná zajímavá pasáž, ale celkově začíná převládat spíš pocit nudy. Jakoby EVERGREY hráli pořád dokola podle jedné šablony. Po uklidňující a pomalejší skladbě („Missing You“) přichází přitvrzení („The Grand Collapse“). Jakoukoliv jinou dvojici skladeb si můžete doplnit sami – úsměv. Technicky a po zvukové stránce je vše nejlepším pořádku, hráčské výkony jsou též na vysoké úrovni, ale ona určitá šablonovitost a pocit, že kapela vlastně pořád „omílá“ jeden nápad pořád dokola, výsledný dojem z alba poněkud sráží.

Byl bych nerad, aby předešlé řádky vyzněly až příliš negativně. Rozhodně nejde o žádný propadák. Ale o útok na nejvyšší příčky našeho bodovacího žebříčku bohužel také ne.

Seznam skladeb: