MIRZADEH – Desired Mythic Pride / 2014

MIRZADEH jsou melodickou dark black metalovou kapelou z Finska (Alajärvi). Aktuální album je již jejich třetím a na svém kontě mají i tři dema. Jestliže máte rádi (stejně jako já) AMORPHIS ještě z období s Tomim Koivusaarim coby hlavním growlerem za mikrofonem a třeba i (další mé oblíbence) THY SERPENT jsou pro vás MIZRADEH jako dělaní. Jeví se mi totiž jako dokonalý kříženec právě obou výše jmenovaných skupin.

Dal jsem si tu práci s počítáním a kukačka na úvod „Secrets“ zakuká celkem šestnáctkrát – úsměv. Netuším, jestli to má nějaký hlubší význam, každopádně nás tímto způsobem alespoň uvede do „Desired Mythic Pride“. A hned první skladba znamená první výtečnou záležitost. Typicky finské melodie, bohaté klávesové aranže (chvílemi lehce připomínají našince XIII. STOLETÍ) a skvělý spád je pro začátek tou nejlepší volbou. Druhá v pořadí „The Forger of Celestial Sphere“ je rozvážnější a ke slovu se dostávají i symfonické prvky. Skladba v sobě nezapře silný vliv AMORPHIS a kromě blackového zpěvu a growlu můžeme poprvé slyšet i čistý vokál. „Aino“ pokračuje na symfonické vlně ve středním tempu. Skvělá je potom melodie (kytarová vyhrávka)v závěru skladby. „Ukon Vakka“ začíná jako nějaká finská lidovka, ale po nějaké době přináší opět trochu zrychlení a příjemně se poslouchá i finština – úsměv. Pravou blackovou vichřici si pak můžeme vychutnat ve skladbě „Rain of Blood“. Výborný čistý zpěv dostane prostor opět a ve skladbě „The Washed Yards“. Dokonale vynikne zejména v kontrastu s growlingem, který (opět) připomene vokální projev Tomiho. Sypačkami se nešetří ani ve skladbě „Demented Visions of Madness“. Tedy na poměry MIRZADEH se nešetří. Jinak se, stejně jako v prozatímním průběhu alba, kapela nejčastěji pohybuje ve středních tempech. Což časem začne být už poněkud stereotypní. Jakoukoliv rychlostní změna byla z mé stránky netrpělivě očekávána – úsměv. A když přišla, tak se po chvíli vše vrátilo do bezpečí středních temp – úsměv. V tom spatřuji také jedinou negativní věc a je to to jediné, co bych MIRZADEH vytknul. Nudu naštěstí nepřipouští melodie, na nichž tvorba MIRZADEH stojí. „The Plains of Time“ by klidně mohla být na albu „Forrest of Witchery“. Ovšem prostor zde dostává opět čistý zpěv. Škoda, že počas alba ho nedostal víc. Závěrečná „Rise With Norther Witchcraft“ je další hitovka a dokonale celé album uzavírá. Výtečný je zvuk nahrávky, který je přesně takový, jaký by měl u dark metalové kapely být a který definovali COF na albu „Cruelty and the Beast“. Fantasticky pak působí do oranžova laděný cover art, kde jakýsi skřet drží půlměsíc. Tak nevím, jestli ho strhává nebo naopak instaluje – úsměv.

Výborné album. Řekl bych typicky finská metalová škola. I když MIRZADEH nepřináší zhola nic nového a o originalitě se mluvit také nedá, MIRZADEH si vaši pozornost rozhodně zaslouží. Stále váhám jak je procentuálně ohodnotit…Ale co, ať nežeru – smích.

Seznam skladeb: