KALMANKANTAJA – ViimeinenVirsi / 2014

KALMANKANTAJA je v podstatě jednočlenný black metalový projekt z Finska. Přesněji řečeno depressiveblack metalový. Jediným stálým členem a hráčem na všechny nástroje je jistý Grim666, kterého možná někteří z vás znají z kapel jako OATH, SEAL OF BELETH,LATHSPELL či HAUTAKAMMIO. Takže celkem vytížené osoba – úsměv. Přestože s KALMANKANTAJA vydal první řadové album v roce 2013, vězte, že „ViimeinenVirsi“ je již šestým v pořadí. Ano, nezbláznil jsem se, ani nespletl. Za minulý rok jich pod hlavičkou KALMANKANTAJA vyšlo hned čtvero. Celkem mazec. Pro trochu zasvěcenější asi nebude nikterak překvapující, že tahle „kapela vydává svoje díla u ruského labelu Kunstauch, který se specializuje na různé variace black metalu.

Takže co prozatím poslední „velká“ deska KALMANKANTAJA nabídne zvědavým posluchačům, lačnícím po trošce té deprese a temnoty? Celkem čtyři skladby, z nichž jedna je instrumentální. Zvuky hromů a deště nás uvedou do první skladby „Elämä, Kuolemantuoja“. Pomalé tempo, jednoduché, dalo by se říci primitivní bicí, otřesně nazvučené, chrastící kytary a zpěv, který zní jako krkavčí křik, znamenají jediné. Zde se hraje na žánrovou čistotu. Kdo má tenhle styl rád, ví, o čem mluvím. Výrazná melodie (s tou správnou „down“ atmosférou), jenž tvoří hlavní část víc jak jedenáct minut dlouhé úvodní skladby je snadno zapamatovatelná a tedy i dostatečně chytlavá na to, aby se rychle omrzela. Samozřejmě nečekejte nějaké instrumentální hody, ty se pro tentokrát konají jinde. „MustaMieli“ přímo navazuje na svoji předchůdkyni. A v podstatě se jedná o pokračování, jen s trochu pozměněnou ústřední melodií. Vzhledem k nazvučení, vlastně ani není pořádně slyšet jednotlivé nástroje a něco je pouze ve stádiu tušení a představování si – úsměv. Myslím třeba bicí. Nějak se mi nechce věřit, že tam Grim666 hraje jenom to, co je slyšet – úsměv. To bych si troufnul už i já zahrát složitěji a věřte, že to je co říct – smích. Takhle mám občas problém neusnout. Co mě však spolehlivě probere, jsou tu a tam zdvojené vokály. Ty jsou parádní a mrazí z nich. Následuje titulní „ViimeinenVirsi“. Pozvolný začátek jakoby hned od prvních tónů naznačoval, že se žádné výraznější změny nedočkáme. A taky že nedočkáme – úsměv. Album ukončuje instrumentální skladba „Ikiuni“. Pouze kytarové vybrnkávání je poslední „ukolébavkou“, kterou si na svém zatím posledním řadovém albu KALMANKANTAJA pro své posluchače připravila. To, že jde o řadové album jsem zmínil schválně, neboť letos už stihlo vyjít další EP –úsměv.

KALMANKANTAJA je hlavně o atmosféře. A v tom jsou dobří. Nevím, jak moc by KALMANKANTAJA dokázala zaujmout ne-fanoušky depresivního black metalu, ale za poslech rozhodně stojí.

Seznam skladeb: