MELANCHOLICA - Suicidal Depression, 24 Hours / 2014

Pojmenovat kapelu MELANCHOLICA a album nazvat „Suicidal Depression“, tak to chce asi už hodně velké bubáky v hlavě - úsměv. Osobně mám depresivně laděné nahrávky rád, ale při zběžném pohledu na MELANCHOLICU se spíš nemůžu ubránit úsměvu. Ovšem jak se říká, zdání (někdy) klame, takže i MELANCHOLICA si zaslouží u nás dostat svoji šanci. MELANCHOLICA jsou duo z Teheránu. To je asi tak vše podstatné, co se mi o téhle kapele podařilo vydolovat - úsměv.

„Suicidal….“ je zvláštním albem. Nejdřív jsem si říkal, že něco takového snad ani nestojí za čas strávený psaním recenze. Ale zase se mi nechtělo jen tak rychle odsoudit něčích snahu o vytvoření něčeho (pro někoho) smysluplného. Svoji roli sehrál i původ kapely. Přece jenom tvořit hudbu v Íránu asi nebude zrovna jednoduché a jakákoliv zmínka o nich, by mohla klukům z MELANCHOLICI dodat energii do další tvorby. Album se poslouchat (jakž takž)dá. Ale chce to pevné nervy - úsměv. MELANCHOLICA hrají jednoduchý rock doplněný čelem a klávesami. Kromě občasných nasamplovaných hlasů jde o album instrumentální. Bohužel. Tedy bohužel hlavně pro posluchače. Občas jsou nástroje tak neuvěřitelně rozladěné, že si říkám, že to snad musel být nějaký mnou nepochopený tvůrčí záměr. Jako příklad může posloužit třeba skladba „Einsam,Verlom,Den Lieben Entrissem (EMPYRIUM cover)“. Melancholickou atmosféru se na albu vytvořit celkem podařilo. Ovšem neustále se střídají pasáže ve kterých si řeknete, že MELANCHOLICA zas tak špatná není s těmi, kdy by jste „Suicidal…“ nejraději vypnuli. A těch druhých bude patrně víc. Když k tomu všemu připočteme „doma na koleně dělaný“ zvuk, asi již tušíte, že i přes moji snahu to nakonec moc dobře dopadnout nemůže.

V rámci objektivity MELANCHOLICA propadla. Nic to však nemění na faktu, že podobné kapely u nás i nadále svůj prostor dostanou. Myslím, že kapele pomohlo i to, že nemá zpěváka. Mám takové tušení, že to by už byla opravdu katastrofa - úsměv.

Seznam: