Amaranthe – Massive Addictive - 2014

Amaranthe je docela zvláštní kapela vymykající se z řad klasického metalu. Tato partička kombinuje metal s prvky moderního popu. Pro někoho naprosto něco šíleného a neposlouchatelného, pro někoho zase skvělé oživení a poznání něčeho nového.

Já osobně znám tuto kapelu asi rok. Docela jsem si jí oblíbila po poslechnutí jejich předposledního alba „Nexus“ a tak jsem se docela těšila, s čím přijdou tedy teď. Upřímně, pro mě to byl docela šok. Už jenom když jsem si poslechla jejich vlaštovku, co vypustili do světa i s klipem „Drop Dead Cynical“, jsem si jen řekla „a sakra“. Tohle je totiž dle mého názoru jedna velká diskotéka, doplněna rockovými prvky.

No nic, nebudeme soudit podle jedné skladby, ostatně, každý jednou může trochu uklouznout, že?

Zapínám album a jsem tedy fakt napnutá. Musím opravdu podotknout, že zažívám šoky a ptám se, kde je ta skvělá kapela, která se vymykala z davu? Album je pro mě chvílemi docela zklamání. Některé skladby jsou až tak strašně popové. Další nad čím žasnu, je hlas Elize. V některých pasážích je tak strašně umělý. Nevím, co je k tomu vedlo, takhle upravovat Elizin zpěv, když na živém vystoupení bude mít ta skladba hned jiný rozměr. No, ale zas album nebudu hanit úplně celé, ačkoliv mě už chvílemi začalo nudit a měla jsem i nutkání některou skladbu přeskočit, tak jsem setrvala a našla jsem i skladby, které se jim vydařili. Mezi ně určitě patří „Trinity“ – to je přesně styl Amaranthe na který jsme zvyklí. Rázné tempo, tvrdé riffy kytar, výborný refrén a vkusně doplněno popovými prvky. Další co vyzdvihnu je „Digital World“, chytlavá hned od počátku, tady jsem jim schopná i ty některé popové prvky odpustit. Máme tu klidnější skladby „True“a „Over And Done“, tady se ukazují kořeny Amaranthe, že oni tu hudbu opravdu dělat umí a balady jsou jejich pevný základ. Příjemné na poslech a určitě k těmto skladbám se zase někdy vrátím. „Skyline“ – je další skvělá skladba. Přesně tady krásně slyšíme, to, co se mi na Amaranthe líbí. Metalová skladba, která má jen takový podklad popu. Ostré kytarové riffy a opět chytlavý, dobře zapamatovatelný refrén. Ještě je tu možná skladba „An Ordinary Abnormality“ – není to žádná táhlá ukolébavka, ale opět vlna rychlosti, dobře zvolené kytarové sólo, zpěv je parádní.

Když to tedy celé shrnu, tak album se dá v celku poslouchat, ale rozhodně od této bandy znám daleko lepší songy. Je škoda, že to občas táhnou víc do popu, což mi osobně přijde už moc přeplácané. Moje hodnocení je s odřenýma ušima 6,5/10

Seznam skladeb: