WISHMASTERS – Beatrice / 2014

WISHMASTERS fungují od roku 2007 a to jako tribute band NIGHTWISH. Čemuž ostatně odpovídá i jejich název. V roce 2013 nastal zlom v jejich historii a kapela začíná s vlastní tvorbou, pomocí níž, jak sama píše, se pokusí strhnout nálepku NIGHTWISH ze sebe sama. Přiznávám, že jde o mé první setkání s WISHMASTERS a i kdybych o skutečnosti, že se jedná o nějaký bývalý revival nevěděl, NIGHTWISH slyším z každého tónu – úsměv. Tedy ze skoro každého. Občas slyším i jinou kapelu – úsměv.

Po mluveném „Intru“, které nás vtáhne do děje alba, následuje „The Desire“, což je typický NIGHTWISH song s orchestrálními aranžemi. Rozhodně bych v tom nehledal nic negativního. A původního už vůbec ne – úsměv. „Voice of Conscience“ v úvodu silně připomene (mé oblíbené) LORD BELIAL a jejich hitovku „Trumpets of Doom“. Pak se vše vrátí již do vyjetých kolejí. WISHMASTERS však příjemně překvapí výtečným growlingem. Ten je sice poněkud v pozadí za hlavním vokálem (něco jako u WT), ale když zní samostatně, tak potřebnou sílu a naléhavost určitě má. Povedená skladba. Burtonovská „Broken Heart“ dosavadní náladu alba trochu mění a posouvá ji více teatrálním směrem. Balada „Shadows“ zřejmě většinu rockerů nepotěší a klidně by mohla být zařazena do hlavního vysílacího času nějakého komerčního rádia. „Sanctuary“ nás však rychle vrátí zpět na území symfonického metalu. Tentokrát ovšem v trošku rychlejším tempu, což není vůbec na škodu. Naopak – úsměv. Za zmínku rozhodně stojí skladba „Suspicion“ s čistým mužským vokálem. Ta je skvělá. A zpěvák na jedničku. Jako jednu ze dvou věcí, která mi u WISHMASTERS moc nesedí, je totiž Ivetin zpěv. Ne, že by zpívala falešně, to vůbec ne, ale nějak nemá žádný výraz. Její hlas je hrozně sterilní a bez života. Místo aby skladbám dodala svým hlasem nějakou atmosféru, spíš jim na ní ubírá. Tou druhou věcí je na můj vkus příliš „neškodný“ zvuk alba. „Beatrice“ je totiž metalové album bez energie. Nevím, proč WISHMASTERS trochu „nepřitlačili na pilu a výsledný zvuk nepřitvrdili. Je to škoda. Vlastních nápadů mají dost (i když nejsou, kdo ví jak originální) a čich na povedené melodie jim také evidentně nechybí. Jen si všimněte, jak nahrávka ožije v takové „Last Breath“, což je zřejmě nejtvrdší věc na albu a navíc v ní opět dostane prostor growler. WISHMASTERS zde střídají rychlejší a atmosféričtější pasáže, hrají si s náladou skladby a prostřídávají vokály, čímž jí dodávají na intenzitě a gradaci. Nejlepší skladba na albu. Další baladou, v níž alespoň zazní kytary, je „Time to Leave“ a ta je myslím povedená. Bonusovka „Dream“ s výtečným kytarovým sólem potom celé album uzavírá.

WISHMASTERS se svým autorským debutem zůstali tak někde v půli cesty. Nálepky NIGHTWISH se jim podle mě zbavit nepodařilo ani náhodou, ale to snad ani oni sami čekat nemohli. To bude chtít víc času. Žádnou zásadní výtku však k „Beatrici“ nemám. Kromě již zmíněného zvuku a ne zrovna (na můj vkus) výrazného Ivetina zpěvu, se jedná o standardně kvalitní počin. Pro někoho to může být málo a někdo si s tím vystačí. Je otázkou, kam až sahají ambice WISHMASTERS, ale já myslím, že v nich rozhodně dříme víc, než kolik nám toho předvedli na „Beatrici“. Já sobně se na další album těším – úsměv. Doporučit lze všem příznivcům melodického symfonického metalu a fanouškům NIGHTWISH obzvlášť – úsměv.

Seznam skladeb: