V podzimní sobotu 22.09. jsme měli možnost se stavit v pražském Rockcafe, kde toho večera měl zastávku Samhainfest 2012. Den před tím byl k slyšení festival ve stejném složení kapel v plzeňském klubu Pod Lampou. A aby toho nebylo málo, při moravské části putovního festivalu se agentura Kontra production rozhodla změnit i sestavu kapel a přilákala takovou veličinu jako je legenda ruského pagan-folk-metalu Arkona.
My v Praze jsme měli možnost pochutnat si na menu sestaveném ze tří chodů, které byly servírovány v tomto pořadí. Polští Percival Shuttenbach, Abinchova ze Švýcarska a domácí Silent stream of godless elegy.
Před tímto, již napohled lákavým menu, jsme se s kamarády ještě doma mírně posilnili, neboť prohibice prosákla i do podzemí a tak jsme naznali, že nějaká ta whisky a gin v krvi se nám bude jen hodit. Ač jsme na místo konání koncertu dorazili kvůli mé kuřácké vášni asi o 15 minut později, přece jsme nebyli ochuzeni ani o jednu z písní. Jak se již stalo mnohde zvykem i tady začaly kapely hrát o něco později. V tomto případě byla půlhodina celkem snesitelná. Jedním dechem dodávám, že příčinou je podle mě vždy čekání na určitý počet posluchačů, takže si za to vlastně můžeme sami. Něco po půl deváté večerní jsme si mohli vychutnat z Hrncových úst, který ve spolupráci s Hankou celý večer decentně moderoval, slavnostní zahájení Samhainfestu.
Jako první oblažili naše sluchovody polští Percival Shuttenbach. Mám pocit, že tyto pohany jsem slyšel hrát ve Wroclavi na vikingské historické akci a to akustický set jen za pomoci bubínků, štěrchadel a zpěvu, kdy předváděli hudbu velice úzce spjatou s lidovými písněmi oblasti Polska a Ukrajiny. I na prknech Rockcafe byla záliba a inspirace ve folklórní hudbě jejich rodné země znát. Lidové nápěvy a motivy byly vcelku nápaditě roubovány do metalových aranží, ve kterých byl slyšet bezpochyby vliv heavy či death metalu. Složení kapely -kytara, basa(čka), chello(istka), klávesy(stka) a bubeník, bylo sice poněkud nezvyklé, ale to je jen dobře. Nástroje měli hráči poměrně slušně zvládnuté, i když zejména basovou linku bych si představoval přeci jen poněkud drsnější, aby skutečně s bicími mohla dát muzice tvrdý základ. Tento menší nedostatek byl však napraven hezkými stehny, ketrá prostě nikdo z basistů mít nemůže. Jak jsem říkal, hudba této bandy mi přišla opravdu slušně zaranžovaná. Byli v ní tolik vzácné momenty překvapení, které dokázaly udržet posluchačovu pozornost celou dobu koncertu. Samozřejmě hlavní postavou byl zpěvák a kytarista v jedné osobě. Ten zvládl skvěle i práci s publikem a dav, který čítal něco kolem 150 -200 hlav, se díky jeho skvělému výkonu dostával pomalu k varu. Nepřehlédnutelný byl jak skočný tanec, který při hře předváděl, tak Hendrixovská křeč na zemi při vyluzování kytarového sóla. Toto vystoupení sklidilo spontánní potlesk a to nejen proto, že sólo bylo dohráváno místo prsty džbánem od piva. Zajímavé bylo i ženské podání zpěvu, kdy basistka disponuje silným hlasem, ve kterém často používá „zbustrovaný efekt“, což dodává jejímu projevu správnou porci divokosti a myslím, že nepřeženu, když řeknu, že je milou a vítanou výjimkou v řadě rádoby operních děv. Zároveň je i typickým prvkem, který slouží k rozpoznání kapely, což mnoha uskupením chybí. Doplněna nebo střídána byla zpěvem chellistky, případně klávesistky a řevem zpěváka. Velice příjemné jsou i polsky zpívané texty, které jsou prostě libozvučné a nám myslím jazykově blízké.
Celkově mě Percival dokázali přesvědčit, že je to co dělají baví a bavil jsem se i já přesto, že jsem jejich materiál doposud blíže neznal.
Druhým chodem večera byli mladí a perspektivní (tak pravila Hanka) švýcarští Abinchova, kteří vydali v roce 2011desku Versteckte Pfade. Tuto jsem si poslech před koncertem a musím říct, že na koncertě jsem měl pocit, že jsem poslouchal desku jinou. Abinchova nám naservírovali porci slušně zahraného metalu kdesi mezi black trashovými kytarovými motivy až po posmutnělé melodie houslí a čirý zpěv houslistky, případně její duet s klávesistkou. Bohužel v první písni byl zpěv a to hlavně klávesistky tak mizerně ozvučen, že prostě nebyl slyšet a téměř to samé platilo i o hlasu houslistky. Naštěstí se tato vada během dalších písní zlepšila. K dobrému ozvučení měl ale tento set daleko. Kromě výše zmíněného nebylo řádně rozumět ani klávesovým partům. Zato nasazení hráčů a jejich ovládnutí nástrojů mi přišlo v pořádku a publikum tuto živelnost ocenilo. Zpěvák dělal, co mohl a jak on, tak jeden z kytaristů chvílemi skočili mezi diváky do kotle, což určitě dané vystoupení oživilo. Bubeník mě párkrát překvapil nečekaně jednoduchou, ale silnou rytmikou na 4 doby, v partech, ve kterých bych to nečekal. Bylo to však snad jediné překvapení, protože jinak mi celá produkce trošku (na rozdíl od poslechu desky) splynula v jednu píseň.
Po tomto švýcarském tělesu se na pódiu, již řádně zlitém pivem od zpěváka Abinchovy začali chystat domácí Silent Stream of Godless Elegy. Vzhledem k tomu, že policejní 22 hodina v klubu nikoho netlačí díky dobrému odzvučení, se Silenti chystali v klidu, ale čas příprav byl poměrně krátký. SSOGE. Co říct? Kapela, kterou osobně poslouchám od jejich vzniku a s kterou jsme hrávali koncerty. Jejich hudba mě vždycky bavila a inspirovala. Nejde nevzpomenout na divoké časy SSOGE v čele s Petrem Staňkem a houslistkou Zuzkou. Myslím, že ti kdo toto období pomatují budou souhlasit, že Staňek byl famózní zpěvák.
Dnes večer však patřil sestavě, v které jsou SSOGE posledních pár let vídat a slýchat. Image temných etno/folk metalistů je na místě. Vidíme vkusné stejnokroje černočervené kombinace barev, mezi nimiž se proplétá černo/smaragdová krása v podání zpěvačky Hanky. Její kombinace vkusné látky a rafinovaných peříček jako součást kostýmu stály za podívanou. Po první chvíli si zvuk opět celkem sedá. Produkce se dá poslouchat. Nicméně i během vystoupení nechyběly chvíle, kdy přestal být slyšet zpěv Hanky, což nechápu a třeba mi to někdo někdy vysvětlí. SSOGE už jsou letitými vystupujícími, takže jejich show se nese zcela čekaně na velice slušné úrovni. Vyloženě z vystoupení čouhá daleko bližší spolupráce obou zpěváků, Hanky i Pavla, kteří si z očí do očí textové dialogy užívají. Radost poslouchat. Silný proud temné řeky nás unáší do podsvětí, a ač se nese většina písní ve středním tempu, mají sílu, hloubku, duši. Není problém se na kapelu naladit a sdílet tento čarovný okamžik s nimi. Publikum ví, na co přišlo a je to znát. Nejde o žádné křepčení, ale vnitřní potemnělé souznění. Což poruší až skočná hitovka „Slava“, kterou snad ani nejde vynechat. Kapela tedy odvádí svůj klasicky vysoký výkon. A ve chvílích, kdy si říkám, že je to dobře a že mě nemůže už ničím překvapit, mě překvapí dalším výběrem skladeb. Jakožto pamětníkovi mi udělali SSOGE obrovskou radost písněmi Wizard a Black tunnel z alba Behind the shadows (1998) a Winter Qeen z Themes (2000), které byly nejen ve své době výjimečnými a doufám, že jak tyto písně, tak nadšená reakce publika dokázaly, že tento materiál nepatří do starého železa! Díky!
U mě osobně sice stále přetrvává názor, že Petrův vokální výkon lze těžko nahradit, nicméně i tak jsem měl ze starých skladeb radost.
Diváci jsou po doznění posledních tónů očividně spokojeni a vychovaně čekají, až se na pódium shromáždí všichni aktéři dnešního večera. Tedy Percival shuttenbach, Abinchova a pořadatelé SSOGE se Štěpánkou Kubíčkovou z Kontra production, kteří mají celou taškařici na svědomí. Pódium je všemi členy zaplněno, jako by přijel symfonický orchestr města Prahy a všichni vystupující sklízí zasloužený potlesk. Na dosavadní dobrý průběh festivalu a na hladký budoucí průběh si pak drze všichni připili Zubrovkou. Tedy polskou, velice specifickou lihovinou, což byl v době české prohibice dárek opravdu trefný.
Co dodat? Snad jen, že chybu udělal, kdo na festival nešel, protože zábava toho večera byla na velice slušné úrovni.
Buri
Jedna ze stále se zdokonalujících stage patřící Agressive Music Festu, přivítala poprvé velmi...
Konečně padl datum 12.dubna a horečka sobotní noci může začít.
Na tento koncert jsem se docela...
V předvečer druhé adventní neděle se v sále obřanské Orlovny (kdysi dávno kino Sokolovo a...
Po páteční návštěvě brněnské Melodky na nás čeká sobotní koncert v pražském klubu Exit-us. Koná se...
V pátek 8.11 2013 se konal v brněnském klubu Melodka koncert kapel Edain a norských...
