Rozhovor se zpěvákem a kytaristou Martinem Schusterem z pražských Mindwork.

V loňském roce jste vydali album „Eterea“, které sklidilo velice pozitivní hodnocení napříč všemi webziny, jak se na něj s odstupem času díváte. Chystáte už materiál na další album. Navážete na „Etereu“, nebo se vaše cesta bude ubírat jiným směrem.

Myslím si, že Eterea je album, které bude mít v naší diskografii jedinečné postavení v tom smyslu, že představuje jakési pojítko starých, tvrdě metalových Mindwork a nových, spíše rockových, Mindwork. S odstupem času jsem s Etereou stále spokojen a asi to tak už zůstane, přestože v ní slyším spoustu nedostatků, zapříčiněných převážně velice spontánním přístupem k nahrávání. Pro mě osobně má Eterea zvláštní význam hlavně v tom, že se nám do ní podařilo zakonzervovat atmosféru zajímavého životního období, které se nám, jak věřím, v budoucnu připomene pokaždé, když si tuto desku poslechneme.

                Naše další hudební směřování jsem již trochu nakousl výše. Skladby na další desku budou patrně kompaktnější, žánrově jednostrannější a zvukově pestřejší. To, jestli navážeme na Etereu nebo ne, ať posléze posoudí posluchač. Já k tomu dodám asi jen to, že po vydání každé naší desky potřebuji mít k tvorbě nového materiálu absolutně vyčištěnou hlavu. Což ale tentokrát trvalo kratší dobu, materiál už je totiž v přípravě. Ostatně jednu novou skladbu představíme publiku již v srpnu na slovenském Gothoom festu.

V letošních anketách  (Anděl  – 2. místo, Břitva – 3.místo), jste dosáhli výborných umístění, pomohlo vám toto umístění na vaší hudební dráze? Ozvalo se vám případně nějaké hudební vydavatelství k navázání spolupráce.

Doba, kdy se hudební vydavatelství ozývala kapelám, je již dávno pryč. Dneska je převaha počtu kapel nad počtem vydavatelství tak drtivá, že to nemůže fungovat jinak, než přesně opačně. Nominace v tebou zmíněných anketách nás samozřejmě potěšila, ale žádný markantní dopad na naší „hudební dráhu“, troufám si říct, neměla.

Oficiální vznik kapely je 15. 2. 2007 v 17:15 místního času. J Jak přežíváte „ponorky“ pokud tedy jsou, kdo je hlavním tahounem Mindwork ?

Nevím, jestli je to tím, že jsme zatím nejeli žádné dlouhé turné nebo tím, že jsme v podstatě docela rozumní lidé, ale žádnou ponorku jsme ještě nezažili. Je možné, že se klukům občas otvírá kudla v kapse, když se mi zrovna nelíbí, jak hrají konkrétní motiv, to však pokaždé vyřešíme domluvou, případně pěstním soubojem.

V srpnu vás čeká vystoupení na slovenském „Goothom Festě“. Setkáte se s kapelami jako řečtí Rotting Christ, či polští Hate a spoustou dalších. Tak mě tak napadá, jaké máte hudební vzory. Případně co vůbec nemusíte. Neuvažovali jste o nějakém „coveru“. Třeba „hráli jsme kličkovanou“ od Dalibora Jandy. Nééé kecám. Ovšem nějakou vaši oblíbenou kapelu, to by šlo, nebo ne.

Bude to znít nejspíš nabubřele, ale konkrétní hudební vzory opravdu nemáme. Samozřejmě posloucháme spoustu muziky a nevědomky se necháváme inspirovat, dospěli jsme však do stadia, kdy je pro nás naprosto přirozené chtít hrát jen jako Mindwork, ne jako někdo jiný. To, jestli se nám to daří, je pak otázka jiná.

                Co se coverů týče, už dlouho mám v plánu udělat předělávku nějaké, pro nás nezvyklé, skladby. Zatím k tomu ale nedošlo a nemíním to unáhlit, ostatně vlastní materiál má pro nás vždy větší prioritu. V minulosti jsme udělali několik coverů od Death, což je kapela, na které každý z nás vyrůstal, takže se nám jejich skladby hrají tak nějak příjemně, v tom ale už patrně pokračovat nebudeme.

Jaký je váš názor na naši metalovou scénu.  Která kapela vás z naší scény zaujala? V čem se podle vás nejvíce liší od té zahraniční.

Řekl bych, že po hudební stránce to u nás není vůbec špatné, kámen úrazu však většinou bývá vůle dostat svou muziku mezi lidi (čest výjimkám typu Modern Day Babylon). Co se týče metalových kapel, mezi mé favority patří např. Forgotten Silence, Six Degrees Of Separation, Personal Signet, Cruel, Morgue Son, Abstract Essence nebo Between The Planets. Skutečně silné kapely ale máme také v jiných oblastech rockové hudby, mám na mysli kapely typu The.Switch nebo Hentai Corporation, které už jsou na naší scéně slušně etablované.

Nedávno jsme na „criticmusic“ měli poměrně zajímavou debatu. Progresivní metal. Jak by, jste tohle označení charakterizovali. Co vůbec tohle označení (progres) v hudbě pro vás znamená.

Perfektní téma do hospody! Připomíná mi to naší věčnou kapelní debatu na téma „Která kapela je lepší, Judas Priest nebo Iron Maiden?“. Debata je to úplně zbytečná (každý přeci ví, že Judas Priest), ale hlavně, že je o čem se bavit.

                Podobně je to s tvou otázkou. Z mého pohledu je dnes škatulka progressive metal často zneužívána. Je potřeba si uvědomit, že progresivní metal má mezi ostatními styly zvláštní postavení. Např. pokud chce kapela hrát „něco jako Helloween “, okamžitě je zařazena do škatulky speed metal a je to tak v pořádku. Když však chce kapela hrát „jako Dream Theater“, označení progressive metal mi zde již nesedí, protože pokud se od DT nějak výrazně neliší, o žádné progresi zde nemůže být řeč.

                Osobně mi ve spojitosti se slovem „progresivní“ vyvstanou na mysli kapely, které se svou invencí skutečně přičinily o zásadní posun ve vnímání rockové hudby. Mluvím o prog rockových kapelách 70.let jako King Crimson, Rush, Yes nebo Pink Floyd.

Vztahy a hudba. Jak vám zasahují vaše osobní vztahy (přítelkyně, manželky) do vaší hudební dráhy. Co by, jste jim vzkázali.

Toto je téma, které mě momentálně netrápí. S někým, kdo by neměl pochopení pro mou hudební vášeň, bych každopádně být nemohl.

Nedá se mi nezeptat, jak jste na tom s nástroji a aparaturou. Na co hrajete, které značky upřednostňujete.

Osobně nejsem žádný „gear geek“, takže svoje vybavení až tolik neřeším. Momentálně hraji na kytaru PRS, z ostatních značek upřednostňuji Gibson a na určité pasáže v hudbě Mindwork by se mi hodil klasický Fender Stratocaster. Právě PRS však vnímám jako skvělý kompromis mezi těmito typy kytar.

                Co se týče aparatury, už nějaký pátek hraji přes Engl Powerball a zatím nemám důvod to měnit. Mimo to momentálně používám „přikrmovadlo“ MXR Micro Amp, skvělý multiefekt Rocktron Intellifex pro nějaké reverby a také mám v oblibě Eventide delaye.

                Basista Adamos používá baskytaru Yamaha a aparaturu SWR a bubeník Morbo hraje, tuším, na bicí Tama.

Jak je pro vás důležitá grafická podoba alba? Uvažujete třeba o vydání lp formátu?

Grafická podoba je pro nás důležitá hodně, v mysli posluchače dotváří celkový dojem z hudebního díla. Bohužel hodně posluchačů je o tuto část ochuzeno, protože hudbu poslouchají jen z mp3, ale to je zase otázka jiná.

                O vydání na lp formátu skutečně už nějakou dobu uvažuji. Bylo by určitě zajímavé vydat nějaký split-vinyl s jednou z našich oblíbených českých kapel. Až se tak stane, určitě se to dozvíš.

Léto je u nás ve znamení festivalů. Máte raději intimnější prostředí klubů nebo si naopak víc užíváte hraní na festivalech?

Festivaly jsou super, velkou nepříjemností je akorát časový pres, kdy většinou není čas ani na zvučení. To k tomu ale prostě patří. Každopádně si užíváme úplně každý koncert bez ohledu na to, kde se odehrává.

Děkuji za rozhovor a přeji vám hodně hudebních a osobních úspěchů. Chtěli by jste něco vzkázat fanouškům a čtenářům criticmusic ?

Díky za prostor a měj se fajn! Fanoušci, čtenáři - užívejte léta a dávejte na sebe pozor!

recenze

Mindwork – Eterea  / 2012