PASSION FOR SORROW – Rotting Immortality / 2014

Tak přece ještě někdo našel další možnost, jak spojit tyhle dvě slova do názvu kapely – úsměv. Přiznávám, že se mi už všechny ty Passion a Sorrow kapely pletou a nebylo lehké (pro mě) si zrovna tenhle název zapamatovat. Ale to jen tak na okraj, kapela určitě ví, proč si zrovna tenhle název vzali za svůj.

PASSION FOR SORROW (PFS) jsou gothic (doom)/deth metalová kapela z Prahy. Její základy byly položeny na Slovensku kapelou ALONE IN THE DARK. Po jejím rozpadu v roce 2007 se její frontman Fedor přestěhoval právě do Prahy kde dál pokračuje ve své hudební činnosti, tentokrát pod hlavičkou PFS. Tolik ve stručnosti, vše podstatné si podrobně můžete přečíst na BZ profilu kapely. V roce 2009 vydávají eponymní EP, které obsahuje celkem čtyři skladby. Všechny však můžeme najít i na aktuálním debutovém albu „Rotting Immortality“.

Proniknout do hudby PFR není vůbec jednoduché. Poctivě je poslouchám už přes týden a pořád se nějak nemůžu prokousat do stádia, do kterého bych zřejmě chtěl. Nevím, čím to je. Po klidném začátku úvodní skladby „Secrets of the Dark“ přichází nástup kytar a zpěv. Prostor dostanou i smyčce. Ale připadá mi to takové nijaké. Podobný pocit mám i z INTERITUS. PFS zní chvílemi skvěle, to když připomenou nějakou tu slavnější kapelu (a že jich je), namátkou třeba PARADISE LOST, SIRRAH, DECORYAH či MDB a podobné smečky doom/death metalové scény. Nebo spíš nějaké jejich epigony. A rozhodně se s tím tedy nijak nepářou. Tempo je často spíš rychlejší a kytaristi sází jednu melodickou vyhrávku za druhou. Povedené je třeba zpomalení ve skladbě „The Phantom“. Vůbec kontrastů si na albu nachází spousta. Jednat již zmiňované změny tempa, ale i po vokální stránce je to poměrně pestré. Vlastně sám nechápu, proč se do „Rotting Immortaity“ nemůžu dostat. Nejspíš proto, že všechny ty nápady jsou tak nějak průměrné a nic nevybočuje a nevyčnívá. Vše jak prostě takové, jak to má být. Dá se říct očekávatelné. I na ten čistý ženský vokál pochopitelně dojde. Ten mi však moc nesedí a zdá se mi dokonce falešný (např. „My Inspiration“ či „World at the Abbys“). Jinak skvělou „Dying“ její nejistá intonace zcela pohřbila. Sorry, ale je to prostě tak. To čistý mužský zpěv je bez nejmenších výhrad skvělý. A povedený je i growling. PFS zní chvílemi celkem rockově a takový gothic rock jim určitě nebude cizí. Povedený cover art jasně poukazuje na styl, s kterým se kapela vytasí. Producent Jonathan Mazeo, mastering Dan Swanö, to zní zajímavě, což? No, ani zde ale bohužel nejde o nic víc, než o klasický, průměrný zvuk. Ale jinak bez výhrad.

Tak, závěrečné hodnocení nebude obzvlášť v tomto případě jednoduché. Nevylučuji, že s dalšími a dalšími poslechy bych oznámkoval víc procenty, než učiním teď. Ale můžete mi věřit, že jsem dal PFS šanci a poslechl jsem si je minimálně dvakrát tolik než ostatní. „Rotting Immortality“ je albem vhodným pro příznivce doom/death metalu a jako takové bych ho i rád doporučil k poslechu. Jde však zatím o druhou ligu.

Seznam skladeb: