NEVALOTH – The Antagonist / 2014

Kdo měl někdy co do činění s „pošuky“ ABBEY OV THELEMA (recenzi na jejich druhé album „Liber DCLXVI“ najdete na našem webu), bude trochu ve výhodě oproti těm, kteří se s tvorbou spřízněných NEVALOTH setkají, podobně jako já, úplně poprvé. Obě kapely jsou (byly) provázáni totiž nejen svými členy, ale i po hudební stránce. I když NEVALOTH je oproti těžce uchopitelným ABBEY OV THELMA přeci jenom srozumitelnější.

Koncepční „The Antagonist“ je druhým albem téhle zvolenské smečky, která debutoval v roce 2010 Ďábelskou komedií – „La Diabolica Commedia“. Označit NEVALOTH jako kapelu hrající atmosférický black metal by bylo příliš zjednodušující. Osobně bych přidal ještě něco o avantgardě a nebál bych se použít ani slovíčko progres. Víc než jasně o kapele samotné vypovídá jejich foto, které umístili uprostřed bookletu (chapi sedí v civilním oblečení u stolu, na kterém můžeme vidět demižón s vínem, slaninu a nějakou tu borovičku), při němž si nelze nevzpomenout na našince MASTER´S HAMMER, kteří jsou svým avantgardním pojetím black metalu dostatečně známí. A NAVALOTH jdou ještě dál. Skladby s ponurou atmosférou, ve kterých se prolíná nefalšované BM šílenství s uklidňujícími melodiemi. Upřímně, ještě teď mi z toho jde hlava kolem – úsměv. Album vyžaduje rozhodně několik soustředěných poslechů, aby se vám podařilo proniknout do jeho jádra. Nedá se říct, že by to NEVALOTH posluchačům nějak usnadňovali. To rozhodně ne – úsměv. Nedílnou součástí hudební složky jsou i všudy přítomné klávesy, které však nejsou nijak dominantním prvkem. Zato však přímo geniálně dotváří onu obskurní atmosféru, kterou „The Antagonist“ má. Pokud bych měl tvorbu NEVALOTH za každou cenu k někomu přirovnat, napadá mě pouze EPHEL DUATH či LUX OCCULTA. Obojí ovšem poněkud staršího data – úsměv.

NEVALOTH střídají ultra rychlé sypačky s pomalými plochami, ve kterých dostanou dostatek prostoru k rozvinutí se hodně povedené melodie. Ale album nabízí prakticky vše. Zasekávačky, vybrnkávání i výtečná sóla. Pestrá je i vokální složka. Vždyť můžeme „zpěv“ hned tří ze čtyř členů kapely. Líbí se mi zvuk alba. Zejména basa je vražedná – úsměv. V podstatě jedinou výtku bych směroval ke grafice alba, jehož booklet je k ne moc šťastně zvolené kombinaci barev téměř nečitelný. Pro jedince se sníženým barvocitem bude patrně pouze celý černý.

„The Antagonist“ je výtečné album, které svým rozměrem překračuje hranice. Ty hudební i geografické. Výborné po všech směrech. Jednoznačně doporučuji!

Seznam skladeb: