EPISTEMY – Death In Agony / 2014

„Death In Agony“ je debutovým albem trnavských deatherů EPISTEMY. I když se jedná o novou (znetvořenou) tvář na slovenské scéně, rozhodně se nejedná o žádné zelenáče. V jejich sestavě se to hemží samými ex, až to vypadá, že se jedná o nějakou porozvodovou párty – smích. No, něco na tom možná bude, protože jak se můžeme dočíst v FB profilu kapely, EPISTEMY založili bývalí členové CHEMOTHERAPY (což zřejmě byla také nějaká trnavská death metalová kapela). Nabízí se otázka, proč tedy vlastně došlo k rozpadu jedné a vzniku druhé. Tak, pokud pomineme nějaké osobní rozepře, které mohli (ale nemuseli) být, potom nezbývá, než zvolit možnost druhou a tou je hudební směrování kapely. A za bé, je podle mě správně. EPISTEMY se sice dá zaškatulkovat jako death metalová kapela, ale není to tak jednoznačné, jako to na první pohled vypadá. Proto taky ten nehorázně dlouhý úvod – smích.

Pokud bych měl v souvislosti EPISTEMY zvolit jedno jediné jméno ze světové scény, které by mělo posluchačům přiblížit, co vlastně EPISTEMY hrají, bez váhání bych vypálil SEPTICFLESH. A nejen kvůli podobnému hlasovému projevu. Schválně si poslechněte třeba výtečnou „Frozen“ s klavírním doprovodem v úvodu a s čistým vokálem (a growlingem samozřejmě taky - úsměv). Pokud hledáte nějakou typickou ukázku atmosférického melodického death metalu, tak jste právě u cíle. Navíc rockové sólo celou skladbu posunuje zase úplně někam jinam. Výtečné. Ale pěkně po pořádku. Album začíná „Intrem“, které je jako soundtrack k nějakému hororu z osmdesátých let, nebo sci-fi filmu z téhož období. Ale každopádně je to dostatečně psycho a je podle mě povedené. Na intro plynule navazuje titulní „Death In Agony“, která posluchače svým syrovým zvukem okamžitě probere. Čekal jsem však větší rychlostní dostihy. Střední tempo mě, přiznám se, překvapilo. Ale příjemně. Mám rád valivý death metal. Navíc je díky melodickým vyhrávkám neustále co poslouchat. „Hades Kingdom“ začíná přece jenom trochu rychleji, což se vzápětí potvrdilo krátkým nástupem. Střídání dvou extrémních vokálů bych opět přirovnal (pro zjednodušení) k SF. Což nechápejte nijak špatně. Být přirovnáván k takové kapele myslím musí každého spíš potěšit – úsměv. EPISTEMY opět nezapomínají na melodie, které tvoří nedílnou (a nemalou) část jejich tvorby. Následuje „Verdon Massacre“, která si drží stále spíše mírně rychlejší tempo. Kytary řežou a sekají jako starověcí bojovníci svými meči hlavy nepřátel. Výborné kytarové sólo posunuje skladbu do rockovějších poloh, ale s death metalovým vyzněním. To musíte slyšet, těžko se to popisuje – úsměv. „Black Rider“ pokračuje ve vytyčeném směru a během sóla už bych se už nebál mluvit o deth´n´rollu (ale pořád je to spíš death než roll – úsměv). Následuje již zmiňovaná (a naprosto úžasná) „Frozen“. Do tvrdé reality nás však rychle vrátí největší nářez alba „War In The Sky“. Jako mávnutím kouzelného proutku nebo spíš bleskovým a nečekaným filmovým střihem, změníme místo a ocitneme se nečekaně v krupobití kulek. Dokonalý dramaturgický tah a šok. Album uzavírá skladba „Die“. Vypracovaná kompozice, střídající atmosféru a naléhavost s lehkou samozřejmostí, jakou si mohou dovolit jen skutečně vyhraní a zkušení muzikanti. Podivné ambientní zvuky na samém konci skladby navazují na zvuky z úvodu alba a kruh se tak uzavře. Syrový zvuk ze studia SHAARK kapele sluší a dokonale EPISTEMY sedne. Šedivý cover art se siluetami stromů vypadá spíš jako od nějaké black metalové kapely, ale musím uznat, že se svojí (mrazivou) atmosférou k albu hodí. Ještě bych chtěl dodat, že skladby „Old Demons“ a „Shaman Rituals“ jsem nevynechal schválně, ale nějak se mi prostě se zbytkem nestáhli – úsměv.

„Death In Agony“ je výtečným debutovým albem. EPISTEMY jsou kapelou, kterou se vyplatí sledovat. Doufám jen, že neusnou na vavřínech. Zároveň bych jim moc přál najít nějaké vydavatelství. Upřímně, nechápu, že se o takovou kapelu firmy spíš nepoperou – úsměv. Jednoznačně palec nahoru!

Seznam skladeb: