DISSONANCE – The Intricacies of Nothingness / 2014

Piešťanská death metalová DISSONANCE debutovala v roce 1994 albem „Look to Forget“. A potom nic. Ticho po pěšině. Až v prosinci loňského roku, dvacet let po vydání prvotiny vydávají DISSONANCE vlastními silami novinku „ The Intricacies of Nothingness“. Jak zajímavý název alba napovídá, zůstala DISSONANCE věrná svému pojetí vysoce technického death metalu a těch propastných dvacet let mezi alby jakoby ani nebylo.

Tahle recenze je ukázkou práce s minimem informací – úsměv. Kromě tiskových zpráv se mi v podstatě o současné podobě kapely nepodařilo zjistit vůbec nic – úsměv. DISSONANCE zůstává v internetové informační nicotě. Prostě někde přesně kolem roku 1994. Čímž se nám krásně uzavírá pomyslný kruh a z výroční dvacítky si klidně můžete vyškrtnout nulu.

Album samo o sobě je sbírkou variací na dané téma. Nebo též filozofických úvah a interpretací. Hudba je pak ještě složitější – úsměv. Vyžaduje nespočet soustředěných poslechů, aby jste se jí dostali pod kůži. Kapela to však posluchačům občas i ulehčuje použitím nějaké výraznější melodické linky. Ty mohou posloužit jako záchytné poslechové body. Pokud soustředíte svoji pozornost na jednotlivé nástroje, budete mít chvílemi pocit, že posloucháte nějakou jazzovou improvizaci. Výborná je třeba baskytara (soudím, že podle zvuku bezpražcová nebo s efektem). Jako celek pak DISSONANCE přinejmenším udivuje. Při takovém množství tónů a různých změn snad musejí hrát z not. DISSONANCE rozhodně není první technickou (progresivní) death metalovou kapelou, kterou jsem slyšel, ale jejich tvář (podoba) patří mezi ty mně nejsympatičtější. Při jejich poslechu se nemůžu zbavit myšlenek na kapely jako ATHEIST,CYNIC nebo i PESTILENCE. Podrobněji pitvat jednotlivé skladby nemá smysl. To se musí slyšet. Časté jsou neustálé změny rytmu. Od pomalých pasáží až po sypačky. I když bicí znějí chvílemi hodně uměle a naprogramovaně. A stejně tak i (doprovodné)kytary. Growling je doplněn ženským vokálem a prostor dostanou občas i klávesy se symfonickým nádechem. Výjimkou nejsou ani výlety napříč žánry. Tohle album zkrátka nabídne vše v jednom – úsměv.

DISSONANCE to jsou špičkové hudební výkony a propracované kompozice s myšlenkou. „The Intricacies of Nothingness“ by rozhodně mělo zaujmout všechny milovníky techno deathu. Ale může být i tipem pro ty, kteří se nebojí v hudbě experimentovat. Zamrzí jen horší zvuk nahrávky. Nicméně se jedná o počin, který nelze nedoporučit.

Seznam skladeb: