CRUADALACH - Rebel Against Me / 2015

Po čtyřech letech vydávají pražští CRUADALACH novinku. Mladší bratříček debutu „Lead – Not Follow“ – 2011 dostal jméno „Rebel Against Me“. Troufnu si tvrdit, že sudičky mu nad kolíbkou určitě věstili jen samé úspěchy. Stačí totiž jediný poslech a album uvízne někde v hlavě a už nepustí. CRUADALACH se podařilo namíchat výtečný koktejl plný skvělých melodií. A to já rád – úsměv.

Album otvírá skladba „Revolt Without a Name“ a hned na úvod mírná „vykrádačka“ – úsměv. Pánové (a dámy) zřejmě nikdy neslyšeli SAVIOUR MACHINE, jinak by asi těžko použili melodii, která je ústřední pro všechny jejich „legendy. Ale za mě v pohodě, já s tím problém nemám. Skladba je to skvělá. A melodie také – úsměv. Následuje „Shiva World Dance Party“ s rozvážným rozjezdem, která však potom dokáže roztančit úplně každého. Líbí se mi, jak CRUADALACH mistrně kombinují tvrdé metalové základy a folkové elementy. Prostě nářez. Třeba už jen ten výtečný growling ve skladbě „Stuff That Matters“ je v mých očích posunuje do nejvyšších pater. On totiž není folk metal jako folk metal. Podle mě by měl vypadat přesně tak, jak ho hrají právě CRUADALACH. A navíc je z každé písničky slyšet, že to dělají srdcem. „Earth Café“ je hitovka jako když vyšije – úsměv. Výborné melodie, sbory, skvěle zakomponované akustické nástroje, střídání tempa, nálad skladby. A navíc se jako blesk z čistého nebe zjeví nenadále čeština. Titulní „Rebel Against Me“ je krásným případem kontrastu v tvorbě CRUADALACH, kdy se rozvážnější pomalé pasáže střídají s těmi živějšími. Podle mě je velkou výhodou alba to, že písně si až na dvě výjimky drží stopáž mezi třemi a čtyřmi minutami. Navíc je každá jiná, každá dokáže něčím zaujmout. Na nudu rovnou zapomeňte, na tu není v téhle jízdě čas. Raději si zaskákejte při další koncertní tutovce „Life – Worshipping Bastards“, která díky „české vsuvce“ lehce připomene řádně zmetalizovaného DIVOKÝHO BILLA (či jak se to jmenuje – úsměv). Ale CRUADALACH ještě víc přitápí pod kotlem a spustí „Satyros“. Ten čistý zpěv je skvělý a dokonale se hodí. V práci s vokály mi CRUADALACH připomínají (mnou už několikrát zmiňované) SIRRAH. Skladba má navíc až symfonický nádech. Rozhodně jde o jeden z vrcholů alba. „Karma to Burn“ a opět výtečný growling. Palec nahoru – úsměv. A opět skvělé kontrastní zpomalení. V tom jsou CRUADALACH opravdu mistři. „The Astralnaut“ zní na jako pocta ORPHANED LAND. Že by na albu hostoval Kobi? – úsměv. To jen CRUADALACH ukazují, kam až jsou schopni zajít, co všechno dokáží vstřebat a stvořit. Album končí pochmurná instrumentálka „Ziemie Niczyje“. Mně „Rebel…“ připadá, že se od poslední třetiny stále víc posunuje k symfonii a vše vyvrcholí právě závěrečnou skladbou. Je to takový logický krok, něco jako nová transformace, nový zárodek. Zvuk alba je podle mě výborný. Kapela zní tvrdě a opravdu metalově. Moc se povedl i cover art.

„Rebel Against Me“ nemá chybu. Já o něm mohu mluvit pouze v superlativech. Pokud chcete moje doporučení k poslechu, tak ho rozhodně máte. Myslím, že zaujmout může kohokoliv. Již dlouho jsem neslyšel na jednom albu tolik životní energie. Ta z „Rebela“ přímo tryská. Tady není co víc řešit. Plná palba – úsměv.

Seznam skladeb: