Pražský výběr – dvoupatrová bonboniéra / 9.11.2012 Tipsport Arena

Dne 09. 11. 2012 v 19:00 h  byla holešovická sportovní hala v Praze zasvěcena příznivcům rockové, chcete li art /rockové hudby. Tentokrát zněly halou decibely skutečně legendární skupiny Pražský výběr, kterou poslouchali a stále poslouchají fanoušci skrz velkou část tvrdší hudební scény.

Pod jednou střechou se tak po mnoha letech setkali na jednom podiu Michael Kocáb, Michal Pavlíček, Vilém Čok,  Jiří Hrubeš , Klaudius Kryšpín ale i Ondřej Soukup. (ten předvedl skvělé sólové mluvené slovo aneb notoricky známou hlášku do telefonu „ tady Soukup“ )

Když pan Kocáb kdysi řekl, že z České republiky dostane ruská vojska, udělal to. Když bylo slíbeno, že na koncertě zazní celé dvě desky PV Straka v hrsti a Výběr, stalo se taky tak.

Poté, co jsme si „zasardelili“ v tlačenici před vchodem do haly a ulevili svým plným močovým měchýřům na k tomu určeném místě, jsme spěšně počali hledat místo našeho budoucího více než dvouhodinového pobytu. Informace z lístku -Sektor 508- mi zněla dost záhadně. Na poslední chvíli jsme díky skvělým navigačním schopnostem kamaráda už stoupali potemnělým schodištěm. Z haly se už ozýval až nepříjemný dětský hlahol „ Mendosíno,mendosíno…“  Pochopili jsme, že show začíná a přidali do kroku. Sektor 508 byl v třetím patře haly. Při pohledu z našeho vyvýšeného místa bylo jasné, že hala je vyprodána do posledního fleku. Hlava na hlavě, rameno na rameni (a leckdy i jinde) prozrazovali, jak moc se posluchači na čekaný comeback těší.

A je to tu. Na podiu se objevuje rakev. A vní… nějakej hrabě X.!  Ano, z útrob dřevěného futrálu vylézá Kocáb a začíná titulní píseň první desky Straka v hrsti. Doufám (teď už vím, že marně), že zvuk si ještě sedne a zlepší se. Bohužel sektor 508 nebyl ideálním místem pro dobrý poslech hraného materiálu. Výběr sází jednu píseň za druhou, jako na desce. Jako pomyslné kousky bonboniéry si užíváme kus za kusem. I když se dá říct, že na desce, která zní, nejsou vyloženě neznámé kusy i tak publikum reaguje na každou píseň individuálně. Hity jako Zubatá, nebo Pražákům těm je tu hej sklízí ovace, ale i tak se mi zdá, že posluchači jsou poněkud „umírnění“.   Právě  před pár dny jsem si pouštěl záznam z koncertu PV v roce 1989 (říjen) a musím říct, že rozdíl v nadšení diváků byl obrovský. Jako by dnes ani takový návrat, který PV předvedli, nedostal lidi do správné hudební extáze. Na vlastní kůži to zažil i Kocáb, který se snažil s publikem pracovat, ale chyběla mu trpělivost, proto více entuziasmu z lidí nedostal. Nepochopitelně daleko lépe lidé reagovali na bubenické megasólo, které dělilo produkci obou desek. Osobně jsem odpůrcem takových exhibic, protože podobné masírovaní  bicí soupravy zvládne dnes hravě kdejaký bubeník z „ lidovky“. Nicméně davu se to líbilo a chápu, že bylo třeba oddechu pro zbytek ansáblu. 

Druhá půle koncertu, tedy deska Výběr se nesla v podobném duchu a co se týká diváků, možná se trošku rozehřáli, ale stále to nebylo slavné. Pochoutkou byly písně, které zněly živě poprvé, jako např.Papíry straší nebo Hrály dudy. Image skupiny byla poplatná době, ve které desky vznikaly. Kocáb -standartně s pokrývkami hlavy a slunečními brýlemi. Čok- v prvé půli v kostýmu kašpara, v druhé rockera. Pavlíček - s obřím cylindrem- jinak konzervativní atd. Pohybová stránka koncertu vypadala jak by se pánové zastavili v čase. Vilém poskakoval, jako čertík z krabičky, Kocáb pobíhal tam a zpět. V tyto chvíle ještě více vyzněla lenost publika pořádně „ zapařit“

Po třech přídavcích došlo na dojemné loučení. PV nastoupili před vyprodanou a spokojenou halu a užívali si poslední kontakt s věrným publikem. Kocáb bláznivě vozil Pavlíčka na „kriplkáře“ tam a sem. Čok sbíral pohozené podprsenky a zbytek ansáblu si užívali celkem přívětivou atmosféru.

Tento koncert počítám k jednomu z návratů, který určitě stál zato. A nebýt slabšího zvuku v našem místě a malých rozměrů obrazovek přenášejících dění z pódia, byl bych naprosto spokojený. Ale nechci remcat, jako nějaký „Tatrman“ a jdu si raději pustit vinyl Pražského výběru.

Buri