BLACKSHARD – MANKIND DISORDER / 2012

Hudba šenovských BLACKSHARD by se dala označit za pohodový thrash metal staré školy a je slyšet, že chlapi mají nahrávky z osmdesátých let dokonale naposlouchané.

Album otvírá „This Life Ain´t Your Last“ a okamžitě nás přenese o oněch třicet (a víc) let zpět. Poctivý thrashing  plný kytarových vyhrávek a občas povědomých riffů. Jako například v úvodu následující „Incoming“, kde prostě nejde neslyšet  ATROPHY. Ale ono těchto momentů nalezneme na albu nespočet a posluchač bude zřejmě nejčastěji skloňovat jméno METALLICA. Já osobně v tom však nespatřuji nějaký negativní prvek. BACKSHARD naopak představují posluchačům kvalitní thrash, jaký se hrával v jeho počátku. Pro starší generace milá vzpomínka a pro ty mladší možnost seznámit se s hudbou, z které vychází produkce dnešních kapel tzv. druhé vlny.  Za pozornost stojí kytarová sóla, na která BLACKSHARD nezapomínají a která jsou, řekl bych, až nadstandardně kvalitní (nezaměňovat s pojmem technicky náročná) a která hlavně plní funkci, kterou mají sóla ve skladbách plnit a nejsou jen nějakým nutným zlem. Překvapí skladba „Fly Again“, ve kterém se BLACKSHARD zřejmě pokouší o baladu (v duchu „black alba“) a která se v polovině vrátí zpět k „nářezovému“ pojetí, ve kterém se BLACKSHARD přeci jenom cítí jistěji.  Album navíc disponuje zvukem, který se výborně k produkci BLACKSHARD hodí a díky němuž také vyznívá nahrávka tak autenticky. Pochvalu tak rovněž zaslouží Tom Digaz, který se o sound alba zasloužil. Cover „Mankind Disorder“ je typickým příkladem toho, jak má vypadat thrash metalové album kapely z doby, z níž BLACKSHARD čerpají svoji inspiraci a celkově tak povedené dílo doplňuje.

„Mankind Disorder“ je takovou malou exkurzí do minulosti, aniž by působilo nějak archaicky. Album působí svěžím dojmem a energie, kterou posluchači předá, je myslím dobrým důvodem a zároveň doporučením k poslechu.